Vojtěch Král: K orientačnímu běhu jsem byl předurčen

14.01. 2020

Vojtěch Král je orientační běžec ze Šumperka, který už desátým rokem závodí za českou reprezentaci. V posledních letech se mu daří bojovat i o ty nejvyšší příčky na světové scéně. Když před nějakým časem vybírali s přítelkyní nové auto, rozhodli se díky doporučení známého navštívit showroom v Lipovce. Pořídili si nový vůz a Autocentrum MATRIX se navíc stalo sponzorem talentovaného sportovce.

Vojtěchu, jak dlouho se vlastně běhání věnujete? Co vás přivedlo právě k orientačnímu běhu?

„Já jsem takový typický člen orientační komunity, oba moji rodiče byli orientační běžci, závodili na republikové úrovni. Se sourozenci jsme už odmalička jezdili na jejich závody a všem nám to zůstalo. Zřejmě jsem k tomu byl předurčen.“

Vystudoval jste kartografii, což je v podstatě geoinformatika, vizuální zpracování dat do map, to pro vás v tomto sportu asi bude velkou výhodou…

„Ano, tento obor je velmi spojený s orientačním během. Člověk díky tomu získá úplně jiný pohled na to, jak se mapy připravují, jaké jsou na ně nároky, a to všechno jsou znalosti, které se dají využít při samotných závodech.“

 

 

Běh lze zlepšovat tréninkem, dá se nějak trénovat práce s mapou a buzolou?

„Je to vlastně úplně stejné jako s běháním, člověk musí chodit s mapou do lesa, kde s ní běháme a snažíme se nasimulovat různé situace. Vzhledem k tomu, že nikdy nevíme dopředu, jak závodní trať a terén budou vypadat, protože na tyto informace je většinou uvalené informační embargo, můžeme trénovat pouze na ty situace a říkáme tomu „správná rutina“. Jdeme do lesa, kde máme postavenou nějakou trať, případně i kontroly a prostě běžíme s mapou a snažíme se vyřešit ty situace co nejrychleji a bez chyb.“

Jak probíhá sezóna orientačního běhu?

„Začátek sezóny je v březnu, to jsou především lokální závody. Občas se stane, že sněží, a to není nic příjemného. Konec sezóny je pak v říjnu a je zakončena opět lokálními závody. Hlavní závody, v mém případě Světový pohár a Mistrovství světa, případně Mistrovství republiky se odehrávají od června do září.“

V jakých podmínkách se vám tedy běhá nejlépe?

„Ideální počasí je, když není velké horko. Když je venku třicet stupňů, je to velmi náročné, člověk rychle vyschne a je třeba se hodně hydratovat. Nejvíce mi vyhovuje přelom léta a podzimu, babí léto, když svítí sluníčko, ale ve stínu už je příjemně.“

V jakých disciplínách, popřípadě v jakých kategoriích závodíte?

„Momentálně jsem v elitní kategorii mužů, která slučuje závodníky od 21 do 35 let. Mezi disciplíny patří sprint, krátká trať, která je na 35 minut, při které se uběhne cca 6 – 7 km, podle terénu. Poslední individuální disciplínou je klasická trať, ta se běhá na 90 – 100 minut. To už je docela extrémní závod, velmi fyzicky, ale i psychicky náročný.“

Vážně, v orientačním běhu se sprintuje?

„Ano, když se řekne sprint v orientačním běhu, tak to hodně lidí mate, protože si představí sprint, který znají z atletiky, ale tak tomu není. Sprint v orientačním běhu je na 12–15 minut a jedná se o závod v délce třeba 4 km, což už je pro atleta typicky vytrvalecká trať.“

Skandinávie je díky ideálním podmínkám (rozlehlé lesy a orientačně náročné terény) kolébkou orientačního běhu, vy jste členem českého i švédského klubu (IFK Moras). Je nějaký rozdíl v tom, jak se trénuje a běhá tady u nás a ve Švédsku?

„Velký. Ve Skandinávii je obrovská základna orientačního běhu. Na osm miliónů obyvatel je tam devadesát tisíc registrovaných orientačních běžců, u nás je jich dvanáct tisíc. O tomto sportu tam panuje mnohem větší povědomí, například děti mají orientační běh v osnovách tělocviku, orientační běžci se umisťují na předních místech v anketách sportovec roku. Taková podpora samozřejmě vede k tomu, že se zde vychovávají běžci, kteří si skvěle vedou v celosvětové konkurenci. Stejné je to i v Norsku a ve Finsku a spousta středoevropských a obecně evropských orientačních běžců směřuje právě do skandinávské oblasti, kde se konají ty největší závody, které mají velkou prestiž.“

 

 

Jak to vlastně funguje, když se „dělíte“ mezi český a zahraniční klub, žijete v Čechách nebo ve Švédsku?

„Členství ve Švédsku je pro mě velká prestiž. Když jsem v Čechách, tak běhám za české barvy, v zahraničí pak
za Švédy. IFK Moras je velký a silný klub s obrovským zázemím, který své závodníky velmi podporuje, posílá je na soustředění a podporuje je samozřejmě i finančně. Pro české závodníky je členství v takovém klubu velmi výhodné, začneme běhat u nás a pokud jsme dobří, najdeme si nějaký klub ve Skandinávii, kde nás pak dále rozvíjí.“

Vojtěchu, je Vám 31 let, jak dlouho vidíte sám sebe jako vrcholového sportovce?

„Dobrá otázka, nejste první, kdo se na to v poslední době ptá. Máte pravdu, je mi sice 31 let, ale orientační běh je výrazně zkušenostní sport. Jsou hvězdy orientačního běhu, které už jsou věkem veteráni, blíží se 40 letům a stále jsou nejlepší na světě. Takže pokud má člověk dobré zázemí, podporu rodiny a finance, dá se tomuto sportu věnovat klidně do čtyřiceti.“

Přemýšlíte o tom, čemu se budete věnovat, až tahle chvíle nastane a vy nebudete závodit? Budete se chtít vrátit k tomu, co jste studoval, tedy kartografii?

„V tuto chvíli o tom až tak nepřemýšlím, ale ke kartografii bych se asi mohl vrátit. Nárazově se tomu věnuji a zpracovávám podklady pro Mapy.cz. Dokážu si i představit, že bych si pár let odpočinul a pak začal trénovat.“

Řekněte nám, jaké jsou vaše cíle pro nadcházející sezónu? A máte nějaký velký sportovní sen?

„Tento rok je Mistrovství světa ve sprintových disciplínách v Dánsku, sprinty jsou mojí nejsilnější stránkou a rád bych si přivezl nějakou medaili. Velkým sportovním snem je získat individuální medaili z mistrovství světa. To se uskuteční v roce 2021 v České republice. Bude se konat v pískovcových skalách, které jsou typické právě pro Česko, kromě Německa je nikdo jiný nemá, to je pro nás Čechy velká výhoda a šance na úspěch.“

Děkujeme za rozhovor a přejeme vám mnoho úspěchů, ve sportu i v osobním životě.

„Já děkuji vám a především divizi Autocentrum MATRIX za podporu.“